person_outline
search

Přes Štěpánku za Járou aneb od nejstarší po nejmladší

  • Milníky výletu: Harrachov mýtiny - rozhledna Štěpánka - U Čápa - rozhledna Járy Cimrmana - Šulíkova skála - Tanvald
  • Náročnost výletu: v úvodu delší stoupání, pak již velmi příjemný výlet
  • Délka výletu: cca 15 km
  • Charakteristika výletu: Cestou navštívíte dvě rozhledny, skalní vyhlídku a krásná panorama Jizerských hor



turistická mapa zde

výlet lze také nazvat jako od nejstarší rozhledny Jizerských hor (1847) k nejmladší rozhledně (2013)

Ozubnicová železnice Tanvald - Harrachov

Auto jsme nechali v Tanvaldu, odkud se jede na výlet vlakem po jedné z nejzajímavějších železničních tratí v ČR. Tzv. zubačka byla postavena v roce 1902 jako finální propojení Rakousko-Uherska s Pruskem. Ozubnicová železnice se může chlubit hned několika zajímavými čísly. Zubačka drží český rekord především ve sklonu 58 ‰, na proražení 932m dlouhého tunelu spotřebovali 20tun výbušniny. Zubačka je dodnes v provozu v rámci různých letních akcí.

Tanvaldské nádraží byl jeden velký zmatek. V jednu chvíli se tu totiž vždy potkávají vlaky na trasách Liberec - Tanvald, Železný Brod (Praha) - Tanvald a Harrachov - Tanvald. Vládne tu poměrně chaos, po nástupištích běhají zmatení turisté s cyklisty výletníky, vlaky jedoucí do Liberce je označen Železným Brodem a z amplionů se valí huhňavé informace, které jen zvukově podbarvují onen zmatek. Nebýt na trati modernějších vlakových souprav, myslel bych si, že jsme se vrátili v čase o 20 let :-). Ze zpožděním asi 20 min jsme konečně vyrazili na výlet vlakem do Jizerských hor.

Stoupání z Harrachova Mýtiny na Štěpánku

Harrachovské nádraží patří snad už jen výletníkům. Řada z nás se tu vydává směr Jizerské hory (osada Jizerka či osada Orle) nebo pokračují na nějaký výlet do Krkonoš. Byli jsme úplně jediný, kdo se vydal po zelené značce dolů kolem golfových hřišť do údolí řeky Jizery. Dostanete na hlavní silnici Tanvald - Harrachov a asi za 300m pak překonáváte po mostě kamenné koryto řeky Jizery. Za okamžit v Dolním Kořenově zatočíte po zelené do lesa a už vás obklopí jizerský klid.

Trošku mě tu mátne označení Krkonošského národního parku. Vždycky jsem si myslel, že Štěpánka je královnou rozhleden Jizerských hor a že řeka Jizera tvoří přirozenou hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami, označení a mapy však hrají pro KRNAP. Stejně to nechápu a přemýšlím nad tím celou cestu nahoru, aspoň to uteklo :-) 

Zelená rovnoměrně, nikterak strmě, stoupá a cestou míjíme několik osvěžujících stroužek. Před finálním stoupáním narazíte na hrob prasečích ocásků. Jedná se o betonové zbytky důmyslného systému opevnění, které bylo vybudováno v Jizerských horách. Nedaleko od tohoto "hrobečku" je možné navštívit bunkry lehkého opevnění snad i včetně výkladu.

Od bunkrů už to je jen opravdu kousek a jste u turstických restaurací, kde je možné se najíst a občerstvit. S plným žaludkem se však trošku hůř dobývá samotných vrchol kopce s rozhlednou Štěpánkou, takže doporučuji spíše nejdříve navštívit rozhlednu Štěpánku a pak si dát baštu :-). Štěpánka skýtá luxusní výhled na celé Jizerské hory, na jizerské města a obce a na západní Krkonoše. Tady pochopíte, proč se Štěpánce říká brána Jizerských hor.

Cestou výhledů k rozhledně Járy Cimrmana

Od rozhledny Štěpánky scházíte po silničce značené modrou do Příchovic. Cestou si vychutnáváte výhledy na panorama Jizerských hor a jejich rozhleden. Uvidíte Tanvaldských Špičák, Černou Studnici, Bramberk a Nisanku a to vše na pozadí Ještědského hřbetu s dominantním Ještědem.

Projdete náves kolem kostelu sv. Víta, který je výraznou okolní dominantou. Původně dřevěný kostel sv. Víta by v polovině 19. stolení přestavěn do dnešní podoby. Věřím, že z věže kostela sv. Víta by se naskytl náderný pohled do krajiny. 

Po modré pokračujete za Přichovice k nejstaršímu domu obce  U Čápa č.p. 1. Je tu největší koncentrace návštěvníků Příchovic. Krásná restaurace s venkovní terasou, prolézačky pro děti a hlavně nově vybudované muzeum Járy Cimrmana i s rozhlednou. Vzhledem k tomu, že jsme šli z rozhledny Štěpánky cestou panoramat, nemohla nám už níže položená rozhledna Járy Cimrmana nabídnout zajímavý výhled. Obešli jsme si ji, prohlédli a vrátili se zpět na rozcestí modré se žlutou. 

Zpět do Tanvaldu přes kapličku sv. Gotharda a Šulíkovu skálu

Po prvních metrech na žluté značce se otočte a udělejte si ještě několik pěkných snímků Přichovic s kostel sv. Víta v pozadí s rozhlednou Štěpánkou. Cesta vás brzy zavede do lesa, kudy klesáte po příjemné cestě ke kapličce sv. Gotharda. Kaplička má svou poměrně dlouhou historii a to od roku 1817. Kaplička sv. Gotharda byla znovuobnovena až v roce 2011, kdy v roce 1952 byla zničena zásahem blesku.

Od Kapličky sv. Gotharda už to je jen kousek k Šulíkově skále. Ke skalní vyhlídce vede značená odbočka. Jdete asi 200m lesem a najednou se vyloupnete na skále nad tanvaldským údolím řeky Černé Desné. Ze Šulíkovy skály si opět prohlédnete Tanvaldských špičák, skalní rozhlednu Terezínka a skalní vyhlídku Muchov. Poměrně nečekaně jsme se pokochali a poté se vrátili zpět na modrou značku. 

Pokračovali jsme dál po modré příjemné vrstevnicové cestě (asi 1,5km ) do Šumburku nad Desnou a odtud pak po zelené (asi 2km) do Tanvaldu. Poslední 2 km po zelené se prudce klesalo po silničce, což bylo trošku nepříjemné.