Labský vodopád, nedaleko Labské boudy je jedním z několika vodopádů ležících v Labském dole. Je vysoký 45 m a dalších zhruba 200 m spadá po kamenech na dno dolu. Voda tu padá z náhorní pláně do úzké a hluboké Labské rokle, která je pokračováním Labského dolu, jenž vymodeloval ledovec. Při celoročně dostatečném průtoku vyniká vodopád mimořádnou výškou, která dosahuje 30 metrů.

Vodopád zpřístupňuje zábradlím opatřená vyhlídka nad jeho horní hranou ze které je vidět několik pěkných kaskád. V minulosti byla nad vodopádem nainstalovaná vodná nádrž se stavidlem, která zadržovala vodu. Tehdejší majitel Labské boudy si tak zřídil atrakci na kterou lákal zvědavé turisty – když se sešel určitý počet lidí, vytáhl stavidlo a pustil vodopád větším proudem. Stavidlo je zde dodnes, chybí jen obsluha.

K vodopádu se můžete vydat různými cestami – v letním období (v zimě uzavřeným) Labským dolem po modré značce ze Špindlerova Mlýna. V zimě na běžkách či sněžnicích je ledopád dostupný po červené (posléze modré) značce z Dvoraček, i klasicky po hřebenech od Vosecké nebo Martinovy boudy.

V zimě, když voda vlivem mrazu změní své skupenství, vznikne v Labské rokli mohutný ledopád, který spadá na dno v podobě obřích boulí, který je však velmi často zmrzlý jen na povrchu.

Rodinné vinařství sídlí v malebné oblasti Českého středohoří. Hospodaří na sedmi hektarech vinic, které se nacházejí v katastru obce Malé Žernoseky, na masivu České brány - Porta Bohemica.

Degustace a prodej vín probíhá jak pro objednané skupiny (řízené degustace), tak volně, pro návštěvníky během otevírací doby. Ochutnávka je spojena s prohlídkou sklepa.

Návštěvníci se seznámí přijatelnou formou se základy technologie výroby vína, i historií pěstování vinné révy v naší oblasti.

Během ochutnávek je vždy přítomen zástupce vinařské rodiny.

Přírodní rezervace Údolí Doubravy byla vyhlášena v roce 1986. Zaujímá rozlohu 92,1 ha a je součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory. V roce 1993 zde byla otevřena naučná stezka, která je 4,5 km dlouhá, překonává výškový rozdíl 83 m a je turisticky středně náročná. Naučná stezka sleduje tok řeky Doubravy, která mezi Horním mlýnem u Chotěboře a Bílkem protéká kaňonovitým zalesněným údolím a vytváří malebná i divoká zákoutí s balvanitým řečištěm a četnými peřejemi.

I v zimě stojí tiché údolí ležící v Železných horách za procházku. Zasněžené stromy a zamrzlá Doubrava dodávají krajině snivý nádech. Nejkrásnějším místem kaňonu je Koryto, místo mezi 15 m vysokými skalami, kde se tvoří nádherné ledopády – stovky dlouhých rampouchů.
 

Naučná stezka přírodní rezervací Údolí Doubravy

Od rozcestníku na náměstí v Chotěboři se vyjdete po červené značce směrem na Horní mlýn. Zanedlouho město opustíme a dále pokračujeme po cestě okolo kaple sv. Anny (z roku 1902) odkud se nabízí krásný výhled na Železné hory. Od kaple jděte podél zahrádkářské kolonie do lesa, kde míjíme rulové skály zvané Koukalky. Po červené značce poté sestupujeme přes silniční serpentiny dolů do údolí, k rozcestníku „Horní mlýn“, kde již začíná naučná stezka přírodní rezervací Údolí Doubravy. V těchto místech dříve stával mlýn, kde se v roce 1854 narodil spisovatel Ignát Herrmann (autor známých románů U snědeného krámu či Otec Kondelík a ženich Vejvara). V roce 1982 mlýn vyhořel, na místě zůstalo pouze hospodářské stavení. Po červené značce přejdete podél řeky k místu zvanému Točitý vír (rozcestník), k němuž se váže pověst o souboji dvou vodníků. Poblíž tohoto místa ústí do řeky Doubravy Kamenný potok. Při cestě údolím budete míjet jednotlivé zastávky naučné stezky s informačními tabulemi.

K rozcestníku „Pod Čertovým stolkem“ přijdete opět podél řeky, která se ovšem postupně mění v divoký živel. Z této zastávky pokračujeme po modré značce k vyhlídce Čertův stolek, k níž se váže pověst o poustevníkovi sužovaném čertem. Nedaleko Čertova stolku naleznete dvě puklinové jeskyně, zvané Čertova a Poustevna. Z Čertova stolku sejdeme po zelené značce k rozcestníku „Pod Sokolohrady“. Po zelené značce prudce vystoupáme až na skalnatý ostroh Sokolohrady. Asi koncem 12. století zde byl postaven hrad Sokolov, zvaný také Sokolohrady, který sloužil na ochranu Liběcké stezky. Dnes z hradu zůstaly jen valy a vyvýšenina, která patrně ukrývá základy věže. Z vyhlídky se nabízí krásný výhled do Údolí Doubravy. Ze Sokolohradů můžete pokračovat po zelené značce okolo Veselé skály až do vsi Bílek. Lákavější je však procházka podél řeky. Sejděte tedy zpět k rozcestníku „Pod Sokolohrady“, kde cesta navazuje na červenou značku, která vás převede přes kaňon Koryto a kolem velké tůně zvané Mikšova jáma (pojmenované podle loupeživého rytíře Mikše) dovede rovněž do vsi Bílek. Odtud se můžete vrátit vlakem zpátky do Chotěboře.

Základní kámen komplexu byl položen 20. června 1770 a stavba byla dokončena o osm let později. Až do roku 1786 v ní byl umístěn sirotčinec. Poté budovy sloužily původně zamýšlenému účelu věznice, a to až do roku 1955, kdy byla postavena věznice v Brně -Bohunicích.

Postupně se objekt původně situovaný za městskými hradbami ocitl uprostřed města a málokdo má dnes tušení, že ještě v průběhu 20. století zde docházelo k popravám politických odpůrců nacismu a komunismu. V 90. letech minulého století sloužily budovy různým účelům - Moravskému zemskému archivu, Policii ČR aj. 

V současnosti je celý komplex uzavřen a nabízí pouze speciální akce, jako je právě prohlídka v sobotu 21. ledna. Trasa prohlídky začíná v Bratislavské ulici č. 68 a pokračuje na, dvůr č. 3, bývalou robotárnu, kapli, cely smrti, průchod dvorem č. 1 a zpět na dvůr č. 1. 

Celý komplex má celkem tři vnitřní dvory. U dvora do ulice Bratislavská stojí výrazně novější budova, která je částečně podsklepena a má tři nadzemní podlaží. Ostatní budovy původní věznice mají dvě nadzemní podlaží a jsou rovněž zastřešeny sedlovým krovem. Dispoziční uspořádání těchto budov je v přísném řádu chodbového a účelového traktu. Káznice má necelých 8.000 m². V současné době je káznice ve vlastnictví Statutárního města Brna.
 

Cílem této největší světové události, která je věnovaná servise designu, neboli designu služeb, je zapojení kreativity všech účastníků, kteří v jednotlivých týmech vytvoří návrh služby, která může přinést významnou změnu jak pro jednotlivce, tak třeba i pro celé lidstvo. Hlavní filozofií této akce je o problémech a jejich řešeních jen nemluvit, ale řešit tvořením.

Společného tvoření – „džemování“ – se může zúčastnit kdokoliv, kdo má zajímavé nápady a cit pro potřeby druhých. „Džemaři“ (z anglického Jammers) se sejdou v Praze v pátek 17.2.2017 odpoledne, kdy se dozví všichni najednou téma letošního ročníku a v následujících 48 hodinách za podpory inovačních designérů v malých týmech spojí síly a pokusí se „nadesignovat“ novou službu, která má potenciál vyřešit každodenní problémy, kterým lidé čelí po celém světě.

Místo konání: Štefánikova 32, Praha 5
 

Ledové sluje pod hřbetem kopce Větrník mezi Čížovem a Vranovem jsou pseudokrasové prostory s dosud zjištěnou délkou nejméně 2 km. Terén tvořený ortorulami byl postupně narušen říční erozí, k tomu na kámen působil také mráz a vítr. Tento proces začal sice ve starších čtvrtohorách, ale stále pokračuje. Kopec se tak pomalu rozpadá pohybem, který poetiční vědci nazvali „tanečně kývavým“. Od zbytku terénu svah Ledových slují dnes odděluje až 20 m široká průrva zvaná Velká rozsedlina. Vnitřek slují je pokryt až do letního období ledovou výzdobou.

Malebnou lokalitu si oblíbila někdejší majitelka Vranova hraběnka Helena Lubomírská – Mniszková. Hraběnka označovala Ledové sluje jako nejmilejší kout svého panství a o svou radost z této přírodní památky se také chtěla podělit s širokou veřejností, a tak roku 1859 nechala v této divoké části údolí Dyje zbudovat k jeskyním cestu. V celém svahu byl vystavěn systém kamenných stezek a laviček, přístupných ještě v první polovině 20. století. Na vrcholu skal byl vztyčen na hraběnčinu počest pomník v podobě jehlanu. Podle pověsti v základech stavby leží hrnec s jednou stříbrnou a 15 měděnými mincemi, krom toho také pahýl 12 m vysokého dubu (podle jiných borovice), který kdysi stával na samotném vršku.

Díky zdejšímu studenému mikroklimatu se v této lokalitě daří vzácným chladnomilným rostlinám a živočichům, např. silně ohroženému oměji jedhoji nebo lilii zlatohlavé, ze zvířat zde žije symbol NP Podyjí čáp černý a v podzemních prostorách nejméně 17 druhů netopýrů.

K samotným jeskynním je momentálně vstup z výše uvedených ochranářských a také bezpečnostních důvodů zakázán, svah je totiž prakticky stále v pohybu. Pokochat se pohledem na sluje můžete z vyhlídky od turistického altánu u Opuštěného říčního meandru. Hezká procházka z Čížova do Vranova vede po červené značce lesem I. zóny NP z rozcestí Pod Čížovem k rozcestí Ledové sluje, odkud můžete odbočit k vyhlídce u obelisku hraběnky Mniszkové. Pak se trasa kroutí k visutému mostu a přes Zadní Hamry do Vranova nad Dyjí.

Kdy 28. leden 2017 8:00 - 11:00 Výstavy